Ponorková nemoc I.

Napsal Matty (») 30. 5. 2011 v kategorii FF: Shin, Yu, Luminor, Strify a další, přečteno: 1487×

Zejtra, v 6:00 odlítáme na Krétu. Teď je 22:31. Všichni už maj sbaleno, kromě mě, samozřejmě, já pořád nemůžu najít igelitku se svym spodnim prádlem, kterou sem si pro jistotu nachystal už včera. Ach jo.
Strify a Shin už spali, Yu dělal v koupelně něco, co nechci vědět co bylo, i když tušim, co jiného by taky moh Yu dělat, a Luminor seděl na posteli a skřípal zubama. "Co prosimtě pořád děláš s těma zubama?" zeptal sem se. "Nic, jenom žvejkám žvejkačku, nemůžu za to, že do nich přidávaj písek." Nechal sem to plavat. "Nevíš něco o mejch spodkách? Nemůžu je najít," stěžoval sem si. "Nic, ale můžu ti pučit svoje," zakřenil se. "Ne díky, leopardí slipy zásadně nenosim," odmítl sem. "Házim na to bobek," oznámil sem a vydal se k lednici. Luminor mě zmerčil a řek: "No, víš, asi bys tu ledničku měl nechat… Hm, já… Já všechno sněd…!" a trochu zrudnul. "Hm ,haha," komentoval sem to a otevřel lednici. Uvnitř ležela igelitka s mejma spodkama. "Luminore?!" zaječel sem, "co tu dělaj moje spodky?!" "No, oni tam… Ležej," ošíval se Luminor. "A proč tam ležej?" otočil sem se na něj. Udělal na mě takovej imbecilní kukuč, o kterym si asi myslel, že vypadá jako Strifyho "psí oči". Je fakt, že Strify je umí dost dobře, což se ale nedá tvrdit o Luminorovi. Vypadal asi jako křeček, kterého někdo silně zmáčknul. Zavrtěl sem hlavou a vytáhl igelitku. Nakoukl sem dovnitř. Byla plná mýho prádla, to jo, ale taky šnečích ulit. Obydlenejch. "Luminore?" "É?" kníkl tiše. "CO TO MÁ BEJT?!" zařval sem a mlátil ho igelitkou po hlavě, až to v ní křupalo. "No-au-já-au-ti-au-to-au-vys-au-vět-au-lim! Au!" Přestal sem ho mydlit. "Dej se do toho," pobídl sem ho. "Víš," začal Luminor, "chtěl sem uvařit ty šneky podle jednoho receptu, a tam se píše, že jim prospívá ta látka. Vlhko a chladno." "Vlhko…?" nadzdvihl sem obočí. "No- já je trochu namočil." Sáh sem do igelitky. Vlhko a chladno. Začal sem Luminora znovu mlátit po hlavě. Pak sem toho nechal. "Vole!" vztekal sem se, "kde mám teď vzít normální spodky?!" mrsknul sem igelitkou o zem a šel se uklidnit surfováním na netu.
Pak sem z koupelny uslyšel fén. Nějakou dobu sem to ignoroval, ale pak sem se tam připlížil a uviděl Luminora, jak suší moje černý boxerky s bílym ornamentem na zadku. Fénem. Málem to se mnou seklo. Odkašlal sem si. Lumi se na mě s přiopilym výrazem otočil a podal mi moje, teď už suchý boxerky. Vzdych sem si a byl skoro dojatej. Vysušil už všechno. Naměkko sem byl ale jenom do tý doby, než sem dorazil do kuchyně a viděl na lince pár rozplizlejch hlemejžďů, teď už bez ulity. "Luminore?" "No?" ozvalo se zpoza linky, za kterou se vynořil Luminor. Asi tam něco hledal. "Hodláš ty šneky pak jíst?" zeptal sem se. "Ne. Kašlu na to, dneska už bych to nestih." Řek sklesle a šel ty hnusy spláchnout do hajzlu. Konečně rozumnej nápad.
"Co tu tvoříte?" ozval se za mnou Yuův hlas. Otočil sem se. "Luminor chtěl vařit šneky," oznámil sem, "neptej se na podrobnosti." A šel sem si konečně lehnout.
>>Crrrr!!!<< Kurňa, budík. Podepřel sem se na loktech. Kolik je? 01:00. Ach jo. Sebral sem se, něco na sebe navlík a dotlačil svoje kufry do předsíně.
Pak sem šel do koupelny, kde stál Shin a maloval si oči. "Brýtro," pozdravil sem. "Čau," řek Shin. "Sou už ostatní vzhůru?" zeptal sem se. "No, Yu ještě spí. Včera dlouho to… Ponocoval," pousmál se. Myslim, že vim, co měl tim "ponocovánim" na mysli.
Když se Shin uklidil z koupelny, zamk sem se, vysprchoval, pak sem se namaloval a jal se tužit si vlasy zubní pastou. Naštěstí sem si toho včas všim. Po ránu mi to fakt nezapaluje. No napodruhé už sem se trefil a vlasy si natužil správně.
Když sem vyšel z koupelny, zamířil sem rovnou do kuchyně. Tam seděl na židli Luminor a s něčim si hrál. Vypadalo to, jako můj bledě modrej skipas. "Luminore?" "No?" "Co to děláš? A co to vůbec je?" Luminor mi to ukázal. Byl to můj skipas. "Snažim se z toho vyrobit jo-jo," řek, a ukázal mi šroubovák, kterej držel v druhý ruce. Nechal sem to plavat, stejně už to nebudu potřebovat.
Ve 3:00 pro nás má přijet taxi. Je 01:55.
Do kuchyně se vpotácel Yu v bílejch trenclích s červenejme puntíčkama, no comment. Jak od Granka. V rozkroku měl nějakej flek. "Yu, ty ses poch-" začal Luminor. "Ty impotente," řek Yu, "jak dybys mě neznal." Zakřenil sem se. Ještě do kuchyně vešli Strify a Shin. Strify se nás zeptal, jestli víme tu novinku o dopadu globálního oteplování na migraci labutí. Nikdo na to nic neřek. Yu vypil naráz plechovku Redbullu, kterou vytáh z lednice, a hlasitě si krknul, to je jeho specialita.
Konečně před domem zatroubil taxík. Snesli sme dolů kufry a konečně se natlačili do auta. No, spíš do mikrobusu. Užuž sme chtěli vyrazit, když si Luminor vzpomněl, že si doma nechal medvěda. Tak vystoupil a zalez do baráku.
Čekali sme 5 minut. 10 minut. Shin začal bejt nervózní. 15 minut. Shin šel za Luminorem. Po dalších asi 5 minutách se oba vrátili do auta, Luminor v náručí velkýho růžového medvěda. "Uhm, Luminore," začal Strify, "proč má ten medvěd v zadku díru?" "Já do něj schovávám to… Sladkosti… Na horší časy." No jasně. Ale už sme to rači nerozebírali. Luminorovi asi fakt šiblo.
Když sme konečně dorazili na letiště, půl hodiny sme stáli ve frontě, než nám konečně odbavili kufry. Pak sme si sedli do nějaký restaurace. Dali sme si všichni kafe a chvíli sme kecali, načež Luminor popad svýho medvěda a zmizel na záchod. Ignoroval sme ho a dál se bavili. Já, Shin a Yu sme diskutovali o tom, co budem dělat u moře (Yuovy zvrácený představy mě ohromily) a Strify do toho pořád pletl globální oteplování a ořechy.
Po třičtvrtě hodiny se vrátil Luminor. Dveře na záchody byly za Strifym, takže Lumi přicházel za jeho zádama. Přímo na Strifyho pak hodil medvěda. Strify zařval, vyletěl do vzduchu a schoval se za Yua. Chňapl sem po medvědovi a nakouk mu do zadku. Hm, teda do tý schovky na sladkosti. "Tušil sem to, nic tam neni!" zahlaholil sem vítězně. Všichni zákazníci, co seděli v restauraci, se na mě otočili. Cejtil sem, jak rudnu. "Všechno sem sežral," zašeptal Luminor. "Aha," řekl Shin, "tak protos byl tak dlouho na záchodě…" "Jo," přisvědčil Luminor. "Luminore," začal pomalu Yu, "cos doopravdy dělal s tim medvědem?" "Ty seš ale prase," řek Shin a ukončil tak debatu.
Strify se pořád schovával za Yuem. "Strify?" oslovil sem Yua a mírně se nahnul doleva, "Strify, co je?" "J-j-já se ho bojim! Dejte ho pryč!" "Toho medvěda?" nadzdvihl sem obočí. "Ne, toho úchyla!" řek roztřeseně Strify a ještě víc se skrčil,takže sem se musel ještě víc nahnout. "Co je?" nechápal Yu a otočil se za sebe, "Strify, ty blbče, vylez!" "Ne! On, on… On je prostě vyšinutej!" zašeptal Strify histericky. "No, trochu jo," připustil Shin, "ale on ti nic neudělá." Luminor se na něj debilně podíval, ale nic neřikal a vzal takovej ten malej sáček soli, vysypal ho na podšálek a šťoural se v tom párátkem. Pak přidal mletý pepř čtyř barev a udělal v soli obrázek sluníčka. No jo, umělec se nezapře. Yu vypadal, že se nudí a hrál si se svým piercem v nosní přepážce. Pak zařval Shinovi do ucha. Shin zamrkal, ale dál se tomu nevěnoval. A pak mu Yu šlápl na nohu. Shin do něj strčil. Yu mu to oplatil. Tak se tam chvíli postrkovali, my ostatní (teda spíš já a Strify) sme je se zájmem pozorovali a Luminor se dál rejpal v soli. Shin najednou vytáh z baťohu jednu paličku od bicích (dycky je nosí s sebou) a švih s ní Yua po hlavě, tak mu Yu dal rači pokoj. Takže Shin se uklidnil a dal ruce pod stůl. Vtom mě cosi šťouchlo do kolene. Nakop sem to a ozvalo se křupnutí. "Kiroo," protáhl Shin otráveně, "nemusíš mi tu paličku hned lámat." "Ježíííš, sorry," nahodil sem zářivej úsměv. "Jo dobrý, mám náhradní, ale příště dávej pozor."
A pak už se šlo do letadla. Konečně jako normální lidi, ne do nějaký soukromý kraksny. Ovšem luxusní kraksny, mám rád snobárny, ale, no… Prostě co je moc, to je moc, no fakt už sem si připadal jak šílenec. Ale moc sem si to maloval, až tak normální to nebylo. Nejenom, že po cestě rukávem mi na záda hupsla jedna holka, která po nás spolu s partou dalších holek chtěla autogramy, a že nás tam taky honila smečka puberťáků, co po nás házela hroznový výno, (což jim ale Yu a Shin brzo zatrhli, Yu je docela kolos a Shin má svoje paličky…) ale navíc sme ještě dávali autogramy všem letuškám, co sme potkali, a taky jednomu stevardovi. No ale pak sme se naštěstí dotlačili až dozadu, na svoje místa. Před náma (byli sme v jedný řadě- já a Strify, přes uličku ostatní) seděla jakási babka s malym klukem, kterej okamžitě, jak sme vzlítli začal zvracet, a zvracel do tý doby, než pozvracel všechny ty sáčky k tomu určený, i naše, který sme mu věnovali.
Původně sem seděl u okýnka, vedlě mě Strify u uličky, přes uličku Luminor, pak Shin a u okna Yu. Strify ale trval na tom, že prostě musí sedět u okýnka, protože Luminor během jízdy určitě něco udělá, a že se bojí, tak sem ho pustil, ač nerad. Myslim, že se u Strifyho začíná projevovat Luminorofobie. No, ne že by Strify neměl pravdu. Na začátku letu Luminor vysypal gumový medvídky, když mu Shin do klína >omylem< upustil malej kelímek s vodou, kterej dostal ke kafi. Luminor řekl druhou nejvulgárnější nadávku, jakou zná- Satane (myslim, že mu ta televize začíná lízt na mozek)- a potom vykřikoval ještě nějaký sprostý slova a bombardoval okolí gumovejma medvědíma. No ale naštěstí ty se dobře uklízej. Mezitím Yu usnul, ale probudil ho zelenej hopík přistanuvší na jeho hlavě. Otevřel oko, strčil si hopík do kapsy a poděkoval Luminorovi, kterýmu ten hopík původně patřil, načež Luminor zase udělal psí oči á la zmáčknutém křeček a nahlas se vysmrkal do takový tý látky jak je v letadlech na opěrkách hlavy. No a pak se uklidnil, zmuchlal tu látku a nacpal ji klimbajícímu Yuovi do baťohu. Zajímalo by mě, proč chtěl Yu sedět u okna, myslel sem, že chce balit letušky. Asi si myslel, že bude z okýnka pokukovat po holkách tam dole.
Po chvíli usnuli i Strify a Shin. Luminor na mě házel pohledy vypovídající o jeho úžasné inteligenci. Když sem ho ignoroval a taky zavřel oči, nechal toho. A bylo ticho. Tak sem na něj zamžoural. Objímal svýho medvěda, kterého měl předtím narvanýho v baťohu, kterej teď nápadně splasknul, a něco mu šeptal a občas mu dal pusu. Chudák medvěd. Usnul sem.
Když sem se probudil, Strify si čet jakejsi časák, co měli v letadle a Yu a Shin o něčem živě diskutovali. (Zaslech sem slovo "letuška" a "sexy" z úst Yua a "divná" z úst Shina.) Luminor tam nebyl. "Šel na záchod," oznámil Strify, když si všim, jak blbě čučim na Luminorovo sedadlo. "Aha," řek sem a nad něčim se zamyslel.
Asi po 10 minutách začal Shin bejt neklidnej. "To tam tak dlouho se- totiž, ulevuje si?" divil se. "Nech to plavat," řek Strify, "dobře, že vypad." Shin si ale nedal pokoj a šel se za nim podívat. Po chvíli se vrátil s upozorněním, že na záchodě nikdo není.
Tak Yu vstal a šel se zeptat letušky. Ta na něj zamrkala a řekla, že neví, ale že naposled tu paní, kterou Yu popsal, (divila se, že to byl kluk,) viděla, jak se blíží ke vchodu do zavazadlovýho prostoru pro personál, ale že ji nezastavovala, protože viděla, že je doprovodem takovejch tří chlapců a jedné dívky, kteří… No, pak se do toho nějak zamotala, jak se omlouvala, že nepoznala kluky, a tak ji tam Yu nechal a stěžoval si, že tak pitomou holku v životě neviděl.
Za neustálýho Yuova nadávání (, kterýmu letuška naštěstí nerozuměla, protože Yu nadával sice sprostě, ale potichu) a doprovodu chytrý letušky sme se dostali do zavazadlového prostoru a hledali sme "tu paní". Našli sme ji, jak se hrabe ve Strifyho kufru. "Co tu hledáš?!" zavřeštěl Strify a rychle zapnul zip kufru. Luminor taktak stihl uhnout s rukama, ne tak ale s vlasama, a tak sme ho museli osvobozovat, všichni, kromě letušky a Strifyho, letuška se někam vytratila a Strify prohlásil, že se Luminora bojí, a že kdyby trochu švihl hlavou, moh by ho praštit tim kufrem. Yu se začal tlemit, ale jenom do tý doby, než ho Shin nakopl a upozornil ho, že by nám moh pomoct s Luminorem. Nakonec se nám ho podařilo vyprostit. "Cos to prosimtě prováděl?!" vztekal se Strify z uctivý vzdálenosti. "Sem to… Dělal osobní prohlídku," zamrkal Lumča. "Cos tam hledal?" zeptal sem se. "Vy se mi budete smát," popotáhl. (Zas zmáčknutej křeček.) "No, možná-" připouštěl Yu. "Ne, rozhodně ne!" přerušil ho Shin, "mluv!" "No, já tam… Hm, nevim, jestli vám to mám… No já sem si tam předtím schoval takovou krabičku, s těma… No… Mravencema…?" vykvíkl. "Coože?!" vyletěl Strify, "do mýho kufru?!" vrhl se ke kufru a horečně přehraboval věci. Úplně zapomněl na svoji fobii. Nakonec ze dna vylovil krabičku od sirek, několikrát zabezpečenou izolepou. "Fuj," vztekal se Strify a hodil krabičku po Luminorovi. No, hodil, spíš s ní dost silně praštil, ale naštěstí se nic nestalo a mravenci zůstali uvnitř. Strify hystericky rval svoje zmuchlaný věci do kufru, Luminor seděl vedle něj a cpal medvědovi do zadku tu krabičku a my ostatní sme na ně koukali.
Strify konečně zapnul kufr a bušil do něj pěstma, nadávajíc Luminorovi a litujíc svou maličkost, s jakejma podivnejma existencema se musí denně stýkat a ještě jim vydělávat peníze. To sem tak uplně nepochopil a docela se mě to dotklo, ale Strify měl zrovna hysterickej záchvat, tak sem mu velkomyslně odpustil.
Luminor ho pohladil po zádech, což způsobilo, že Strify mu vyrval medvěda a začal s nim Luminora mydlit a řvát, ať na něj nešahá, že je prase a tak. Ne že by na tom něco nebylo, ale rány medvědovi neprospěly a krabička uvnitř praskla. Z medvěda se začali sypat mravenci. Dva dopadli na Luminora, ty sem zaplác, takže Lumi ode mě získal dva kvalitní pohlavky, a po těch ostatních sme dupali a hopsali. Boje s hmyzem sme se zúčastnili všichni kromě Luminora, kterej třímal medvěda s křečovitym výrazem ve tváři a třásla se mu brada, ale neprotestoval. Strify se od něj mezi skoky nenápadně oddaloval.
Naše počínání zjevně bylo znát i ve zbytku letadla, protože z ničeho nic se v zavazadlovym prostoru objevili dva stevardi s nevěřícím výrazem. Pokračovali sme ve skákání a Luminor si ani ničeho nevšim. Jenom Shin přestal a vysvětloval stevardům, o co go. Poté se jeden ze stevardů připojil k nám a druhej s kroucením hlavou odešel. Pak se vrátil s postřikem proti hmyzu, za což sme mu byli všichni moc vděčný a Luminor konečně zaregistroval, co se děje. Trochu vrávoravě vstal a snažil se schovat medvěda za svý záda a sebe za Yuový záda. (Dycky se všichni schovávaj za Yua, on je takovej svalovitej.) To se mu ale moc nedařilo, páč ať chce nebo ne, je docela vysokej, tak toho po nějaký době nechal.
Takže pak sme se vrátili na místa, jako hodný kluci. No, cestující se na nás dívali trochu jinak, no ale neřešili sme to. Objednali sme si colu, všech nás šest, včetně Luinorova medvěda a byla pohoda.
Poté, co Luminor usoudil, že není nejlepší nápad prasit méďovi tlamu colou, vylovil z kapsy gumovýho medvídka, kterého si nejspíš schoval "pro všechny případy", hodil ho do coly a následně i s colou vypil, takže plyšovém medvěd z toho zas nic neměl.
Konečně nám donesli snídani, byla jakási obložená houska a jako dezert croissant s čokoládou. Bylo to celkem dobrý. Nebejt Yuovy utkvělý představy, že čokoláda nějak smrdí a že je asi zkažená by snídaně snad mohla proběhnout v klidu. Luminor si stěžoval, že jeho méďa k snídani nic nedostal, ale Shin ho naštěstí včas usadil, atak neobtěžoval svý okolí.
Zbytek letu proběhl poměrně v klidu, protože Lumi ho i se svým medvědem strávil na záchodě. Vrátil se odtamtud až když se letadlem ozval pilotův pokyn, aby se lidi připoutali, že se bude přistávat. Luminor si tedy rozkecl zadnici na sedačku, připoural se, a "nenápadně" se culil, aby nikdo nepoznal, že se něco stalo. "Luminore?" řek sem potichu a trochu se k němu nahnul přes uličku, "Luminore, co se tak křeníš?" "Níííc," řekl a dál se křenil. Tak sem to rači nezkoumal.
Když sme přistáli, Luminor byl asi zamyšlenej, no, spíš zaseklej, protože pořád seděl na zadku, křenil se a čučel doblba, držíc ve svý pravici medvěda, a nevypadal, že by hodlal vstát, i když všichni cestující už se šinuli pryč. Tak sem vstal, on nic. Vyškub sem mu medvěda a zkontroloval mu zadek. Podíval sem se zkoumavě na Luminora. "Hele, proč je ten medvěd uvnitř mokrej…?" zeptal sem se. Luminor vykulil oči. "Já nééévííím," řek sympatickym tónem. Myslim, že Strify měl pravdu, když řikal, že Luminor je prase…
"Tak deš?" ozval se za mnou Strify. "Jo, du," řek sem, pořád čumíc na Luminora, kterej si posadil medvěda na klín a hladil ho po břiše. "Luminore," zeptal sem se ještě, "a proč ho hladíš po břiše?" Luminor se zkoumavě podíval na svojí ruku a začal medvěda hladit po hlavě.
"Ježíš, pohněte se!" znervózněl Shin. Ten jedinej si všiml, že už sme v letadle sami. Zatřásl s Yuem, kterej otevřel oi, odlepil nos od okýnka, zamrkal a čekal, až si Luminor uvědomí, že už může vystupovat. Já se Strifym sme už stáli uličce a čekali. Shin vzal Luminorovi medvěda. "Padej," zavelel, a tak se Lumi konečně sebral a šel, načež dostal Strify hysterickej záchvat, nejdřív se za mě snažil schovat, ale co na plat, sem moc malej, a tak vyběhl, s notnym mávánim rukama, z letadla. Konečně sme všichni měli svý příručáky, já vzal Strifyho tašku, kterou si v záchvatu hysterie zapomněl, a následovali sme ho.
Venku nás přivítalo hrozný vedro. Strify tam stál a mával na taxíka, kterej už byl obsazeném. Asi si toho nevšim. "Co děláš, vole, dyť támhle stojej i prázdný taxíky," upozornil ho Yu. Strify se trochu začervenal a zamířil ke stanovišti taxíků. Je fakt, že sme trochu neskladná parta, dycky potřebujem mikrobus nebo dva taxíky,a to ani nemluvim o kufrech.
Do taxíků sme se zas rozdělili na dvě skupinky, já byl se Strifyma ostatní spolu. Malá komplikace byla, že náš taxikář neuměl německy a ani moc anglicky, takže v autě bylo celou dobu trapný ticho.
Konečně sme dorazili do hotelu. Já měl zas pokoj se Strifym, Yu se Shinem a Luminor sám, páč s nim nikdo nechtěl bejt a on navíc trval na tom, že potřebuje soukromí. To fakt není fér. Ti nejnechutnější jedinci maj dycky pokoje sami pro sebe.
Hned jak sme se trochu zabydleli, navlík na sebe Yu plavky, aby všem přítomnejm ukázal svý dokonale vypracovaný svalstvo, trapák, a poskakoval střídavě po jejich, našem i Luminorově pokoji a vyřvával cosi o pláži. Zdálo s nám to jako dobrej nápad, tak sme se sebrali, převlíkli do plavek (upřímně sem doufal, že Luminor si vezme bikiny) a vydali se na pláž. (Luminor bikiny neměl.)
Yu, Strify a já sme naskákali do vody. Luminor trval na tom, že se se svým méďou, kterýho si pochopitelně nezapomněl, bude opalovat. Shin řekl, že se mu zrovna výjimečně poved účes a že si ho nechce ničit, no tak se šel taky smažit.
Nechali sme je bejt a chvíli se cachtali ve vodě. Yua to ale brzo přestalo bavit, tak šel do plážového baru. Myslim, že si maloval, jak sbalí nějakou holku, nejspíš servírku, ale nevim nevim, koukal sem se tam a je tam barman, takovej namakaném svalovec. Je hnusnej, plešatej a zpocenej, nicméně vypracovanej, takže jestli se tam nějaká holka objeví, Yu nebude mít šanci, ani kdyby toho týpka nechtěla, páč by Yuovi určo rozmlátil ciferník… No jo, no jo, už mlčim. Zeptal sem se Strifyho, jestli už nechce jít na břeh, že už je mi zima. Chvíli sem ho musel přemlouvat, protože se bál Luminora, ale když sem chtěl teda odejít sám, šel se mnou, pro případ, že by šel Lumi za nim.
Když sme došli na břeh, k našim lehátkům, seděl tam jenom Shin. "Kde je Luminor?" ptal sem se. "Tady, tupče!" ozvalo se těsně vedle mýho pravého kotníku. Podíval sem se tam a z písku tam trčela Luminorova hlava. "Řek sem mu, že se má jít zahrabat, když sem klimbal, a on mně chtěl masírovat záda," řek provinile Shin. "Jak už je tam dlouho?" otočil sem se na něj. "Tak půl hoďky," ušklíbl se. "Tak ať tam ještě klidně zůstane," řek Strify s nadějí v hlase. "Ale mě už to nebavííí," vztekal se Luminor a písek se začal zvedat. "Ale jo, baví!" řek Strify a zatvářil se prosebně. "No jo, baví teda…" mručel Lumi a přestal se hejbat.
To už se k nám pomalu blížil Yu. Na posledních asi 100 metrů zrychlil, rozběhl se, skočil a dopadl do písku přímo před Luminorovu hlavu, který si nevšiml. "Ahoj, kluci," řekl, "co novýho?" pořád seděl těsně před Luminorovou hlavou, který si doposud nevšim, a tak mu bylo trochu divný, že se za nim zvedá písek. "A pak kdo je tu prase," brblal Luminor. Yu vstal, zatvářil se trochu překvapeně a pak se začal tlemit. Luminor si vyprostil ruce. "Pomozte mi někdooo," zaškemral. Yu ho chytil za ruce a prudce s nim škubl, takže Luminor vyletěl za hroznýho řevu z písku, přičemž písek lítal všude kolem. Plavky měl u kolen. Rychle si je natáh a řek: "Tak, myslí si tu o mně snad ještě někdo, že sem žencká?!" Nějakej kluk, asi 15tiletej, zjevně žijící v nějaký německy mluvící zemi, se na něj otočil se slovy: "Jé, já to neviděl, můžeš mi to ukázat ještě jednou?" Všichni, kromě Luminora, sme se začali hrozně chlámat. Kluk se zašklebil a odešel. Musim ale říct, že Luminor aspoň neni vzteklej. Jenom mírně otupělej.
Pak sme se vrátili do hotelu, trochu se upravili a šlo se na oběd.
Přemejšlel sem, co si dám, Yu někde flirtoval se servírkama, Shin a Strify probírali dopad globálního oteplování na Tokio Hotel (to sem uplně nepochopil) a Luminor skládal origami z ubrousků. Medvěda nechal doma.
Strify najednou vstal, řek, že kdyby přišel číšník, že si dá grilovanou makrelu s hranolkama a že de na záchod. Shin se na něj zamračil a hledal jinou oběť na krafání, no pohled mu pad samozřejmě na mě. Taky sem už měl vybráno, tak sem se nebránil a kecali sme o tom, co bysme mohli dělat druhej den. Luminor mezitim poskládal parníček a jakousi podivnou hroudu, o který prohlásil, že je to Měsíc, a řek, že se de projít a že kdyby přišel číšník, máme mu objednat pizzu Hawai. "Ale Luminore," řval sem za nim, "tohle neni pizzerie!" Neslyšel mě.
O pár vteřin později přišel Yu. Tvářil se trochu nevraživě. "Zas nic?" zeptal se Shin. "Jak zas?" ohradil se Yu, "ta holka prostě jenom neuměla anglicky."
Číšník pořád nešel. Místo toho se z chodby, kterou se šlo na záchod, závratnou rychlostí vyřítil Strify a zmizel někde pod Yuovou židlí. "Co se děje, prosimtě?" zeptal sem se, nahnuvší se pod stůl. "Luminor!" zašeptal zděšeně a pod stolem se přesunul k mejm kolenům. "Co s nim?" nechápal sem. "On- on-... On se zbláznil!" vysvětloval Strify a hystericky mával rukama (pořád ještě skrčenej pod stolem). "Co udělal?" zajímal se Shin. "No, on, on přišel na záchod, já tam stál a... Konal potřebu, a on... On... On mi šáhnul na zadek!" vyhrkl a schoval si hlavu do dlaní. "Co, to jako fakt...?" potlačoval Yu smích. Strify divoce kejval hlavou, ruce pořád připlácnutý na obličeji. "Tak vylez, ne...?" pobídl ho Shin. Strify uznal, že v pozici, v jaký byl, moc normálně nevypadá, a dotáhl si židli mezi Yua a Shina, který mu měli poskytnout fyzickou podporu, kdyby něco. Vsázel na Shinovy paličky. "Ehm, Shine," začal, "máš tu paličky?" "Ne, na co jako?" zněla odpověď. Strify si nenápadně přisedl k Yuovi.
To už přicházel taky Luminor. Kecl si vedle mě. "Co je?" zeptal se, když sem se od něj maličko poodtáhl, "co na mě tak civíte?" "Úchyle!" zašeptal Strify. "Když mě bylo smutno... Bez medvídka..." řekl a sklopil oči. Když mu docvaklo, co vlastně řek, zas je zvedl a zmateně se po nás ohlíd. Cha, a seš v řiti, pomyslel sem si. Yu si to pomyslel taky, ale vulgárněji a nahlas. Lumi se na něj s debilním úsměvem podíval. "A co sem vlastně proved?" zeptal se a naklonil hlavu doleva. Yu se začal tlemit, Shin se přidal a Strify se zasek, takže to zas zůstalo na mně. "Je to pravda," začal sem opatrně, "žes Strifyho trochu to... Hm... Se dotknul?" "Ne," řekl Luminor, když se otočil o 90° na mě, při čemž ovšem vůbec nezměnil polohu- pořád měl nakloněnou hlavu a na xichtě úsměv psychopata. "Nelži, ty čuně!" rozvzlykal se Strify a vstal, přičemž převrhl slánku, která se mi vysypala do klína, "oni ví, žes mě ošahával! Řek sem jim to!" pár hostů se na nás nevěřícně otočilo, a tak Shin, stále se gebě, stáhl Strifyho zpátky na židli. "Kecá!" prohlásil uraženě Luminor, vzal si ubrousek a zas začal něco skládat. Strify si utřel dvěma prstama oko, čimž si rozmazal linky.
Asi minutu sme potichu seděli, rušeni jenom občasnym Luminorovym zamručenim, kyž se mu jeho ubrouskovej útvar sesypal, Strifyho občasným popotáhnutím a Yuovým dušeným smíchem. Potom Luminor najednou vstal, až se převrátila jeho židle, a s triumfálním výkřikem "Já na to seru!" mrsknul ubrouskem.
Ale to už přicházel číšník (konečně!) a tak si Lumi rači zase sednul. "Tak co to bude?" zeptal se číšník takovym přidušenym hlasem, jakej se ozejvá v amplionech ve školách a tak, jak se to zkresluje. "Hawai!" vyštěkl nedočkavě Luminor. "Kdo?" zeptal se číšník překvapeně. Zakryl sem si oči rukou, Yu zavyl, praštil hlavou o stůl a začal se tlemit a Luminor se zatvářil sklesle. "Hlavně neřikej, že hot-dog," zašeptal Shin. "Špagety," řekl uraženě Luminor a rozhodl se, že to s tim ubrouskem ještě zkusí. Pak sme si obědnali i my ostatní a číšník se uklidil.
Luminor se urazil, čimž nám udělal velkou radost,a dál ničil ubrousky. Strify a Shin pokračovali v debatě, nejdřív o globálním oteplování a jeho dopadu na různý věci, čimž se nějak dobrali až k výrobě toaletního papíru a pak sem ztratil nit. Yu vytáhl PDAčko a něco si tam čudlal a já se nudil a ometal si sůl z kalhot.
No a pak nám konečně nějak postupně dopravili jídlo. Způsob, jakym svojí porci konzumoval Luminor, mě ohromil; když se přestal vztekat, že nemá čínský hůlky, vzal si dezertní vidličku a napichoval špagety po jedný. Po pár minutách ho to přestalo bavit, a tak špagety rozkrájel na malý kousky, zapatlal je šílenym množstvim kečupu (i když nějaká omáčka už v tom byla) a začal jíst o něco kultivovaněji. Najednou ale dostal skvělej nápad- do každýho koutku pusy si dal kousek špagety a řek: "He-e!" no působil trochu retardovaně, ale Yu nezklamal a začal se tlemit.
Zbytek oběda proběhl v pohodě, protože když má Luminor kořist, nevěnuje se ničemu jinýmu, a je proto trochu zvláštní, že mu to dycky trvá nejdýl.
Po obědě sme se vrátili do hotelu a řešili, co budem dělat dál. Yu zastával názor, že bysme se měli vrátit na pláž, Shin chtěl jet někam do města, Strifymu to bylo jedno a Luminor trval na tom, že zůstane v hotelu, s čimž sme všichni ochotně souhlasili a domluvili se, že my ostatní pojedem do města.
Sehnali sme si teda někde taxi (začalo se mi stejskat po osobním řidiči) a jelo se do města Mártha Mále. Zase sme jeli rozdělený na dvě skupinly, protože Strify a Shin sou moc pohodlný a hádali se, kdo bude sedět vepředu. Náš taxikář (byl sem se Strifym) byl neuvěřitelně ukecanej, a i když moc neuměl anglicky, dost se snažil, a mlel a mlel a mlel. Chachá, Strify seděl vesle něj a tak to schytal nejvíc. Já seděl vzadu a čekal sem, kdy padne řeč na globální oteplování, ale nic takovýho se nestalo. Strify měl dobrou náladu, takže kidání mu evidentně nedělalo problém, asi proto, že predátor Luminor zůstal doma, i se svym medvědem.


Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a sedm